Rudolfova štola

Rudolfova štola, která sloužila pro napájení rybníka v Královské oboře vltavskou vodou, byla vybudována pod Letnou v letech 1584-1593 na pokyn císaře Rudolfa II. Vzhledem k tomu, že se nadmořská výška Vltavy v oblouku kolem Buben a Holešovic snižuje o několik metrů, mohla téct voda samospádem. Štola, v době stavby označovaná jako Belvederská, je 1102 metrů dlouhá (uváděno je také 1098 m, podle měření z roku 1987 dokonce 1127 m). Má vejčitý profil, její výška je od 2 do 4 metrů a šířka od 80 do 150 cm. Průměrná teplota uvnitř je kolem 11 stupňů. Její trasa vede pod ulicemi Nad štolou a Čechova asi 45 metrů pod terénem. Jeden ze čtyř téměř čtyřicetimetrových průduchů se dochoval v Čechově ulici u domu č. 282/16. Celou štolou se dalo projíždět ve zvláštní loďce. V Královské oboře je ukončena zděným portálem zdobeným korunkou, letopočtem dokončení 1593 a iniciálou R (Rudolf II.). Hned vedle se nachází provozní domek (bez čp.), ve kterém byla n apočátku 19. století vybudována malá vodárna, která dodávala vodu do zámečku, do restaurace a napájela i okrasné fontány v sadu. Součástí štoly je i strážní domek zvaný Havírna u vstupu do štoly na nábřeží Edvarda Beneše (čp. 338 v Holešovicích).

Stavbou štoly, která je národní technickou památkou, byl pověřen vrchní hormistr Lazar Ercker ze Šrekenfelzu a nápomocen mu byl vrchní důlní měřič Jiří Oeder z Ústí. Ti objednali v Kutné Hoře u kováře Riedingera potřebnou techniku a najali nejlepší kutnohorské havíře. Na projektu se pravděpodobně podílel i dánský astronom a fyzik Tycho Brahe. Práce započaly na jaře roku 1584. Pro jejich urychlení bylo z povrchu raženo 5 šachet v hloubce od 22 do 49 metrů. Prostřední ze šachet ovšem musela být v době dosažení hloubky 15 metrů kvůli spodním vodách opuštěna a zasypána, přičemž k úplnému prohloubení chybělo asi 23 metrů. U ostatních šachet bylo dosaženo spodní úrovně po dvou letech. Při ražbě vlastní štoly se pracovalo ze dna svislých šachet, které zároveň sloužily k odvětrávání, a horníci razili tunel oběma směry proti sobě. V horní třetině každé šachty byla malá odbočující větrací chodbička, v níž hořel oheň, aby horký vzduch stoupal nahoru a dolů mohl klesat čerstvý vzduch z povrchu. Každá šachta měla na povrchu přístřešek s rumpálem na vyzvednutí narubané horniny a na dopravu horníků. Štola se razila ručně, letenskou břidlici museli odsekávat dláty, kladivy a krátkými krumpáči, jen nejpevnější skála se musela rozpojovat ohněm. Průměrný měsíční postup byl 8,3 metru, nejrychlejší 15,3 metru v půlce roku 1589, nejpomalejší o tři roky později 4,3 metru. Při ražení úseku pod belvederským svahem působila značné obtíže voda, navíc bylo třeba bojovat i s vlastnostmi horniny. Ve vzdálenosti asi 85 metrů od vtoku byla podepírána vysokou výdřevou v délce 23 metrů, ale již asi o 16 metrů dále, blíže páté šachty, byla naopak skála zase tak tvrdá, že ji bylo nutno rozpojovat ohněm. K první prorážce došlo v úseku mezi vyústěním štoly do obory a první šachtou ve vzdálenosti 160 metrů od vyústění. Datum prorážky není známo. V úseku na straně belvederské mezi vtokem a pátou šachtou došlo k prorážce 27. června 1589 ve staničení 862,6 metru, v úseku mezi druhou a třetí šachtou byla prorážka 26. srpna 1589 ve staničení 300,6 metru, v úseku mezi čtvrtou a pátou šachtou 14. července 1590 ve tři ráno a v úseku mezi druhou a čtvrtou šachtou dokonce až 17. července 1593. S pomalým postupem výstavby nebyl Rudolf II. spokojen. Uložil proto dvornímu koncipistovi Isaaku Phendlerovi, aby zhotovil plán štoly, kam se každý týden zaznamenával postup ražení. Dokončovací práce už řídil Erckerův nástupce Van der Vam Kojas. Celé dílo přišlo na 66.299 kop grošů. Chodby byly původně v místech, kde nebyla pevná skála podepřeny pouze výdřevou. V letech 1636-1639 byla štola vyzdívána na koncích, později na některých místech s vyzdívkou pokračovalo. V roce 1711 byl po celé délce štoly vybudován dřevěný chodník. V roce 1804 ji nechal opravovat v souvislosti s obnovou Královské obory hrabě Chotek. Štola měla vždy svého správce, který o ni pečoval. Ve směru od Vltavy ji bylo možné při povodních uzavřít. Za dobu její existence se stěny uvnitř mnohokrát zřítily, a chodba se proto musela pročišťovat. V padesátých letech 20. století bylo její dno vydlážděno žlabovkami, takže při nízkém stavu vody je štola v celém průběhu dobře průchodná. Významnější úpravy probíhaly v letech 1987-1994, kdy byl na keramické dno byl umístěn dřevěný chodník a bylo vybudováno osvětlení. Vodárenský domek, který byl ve velice špatném stavu, byl rekonstruován v roce 1989. Na podzim 1995 byla štola na několik hodin zpřístupněna veřejnosti. Dlouhodobě zprovozněna a zpřístupněna veřejnosti byla v délce 350 metrů po rekonstrukci od 30. května 1997 do září u příležitosti výstavy Rudolf II. a Praha. Dále pak v roce 2000 od května do října v rámci projektu Praha - Evropské město kultury 2000. Od povodní v roce 2002 je mimo provoz.