Pelléova vila

Bubeneč čp. 91, Pelléova 10
Slavíčkova 14

Na místě ovocného, údajně hruškového sadu nedaleko křižovatky na Špejchaře vystavěl v letech 1889-1890 stavitel a architekt Rudolf Koukola rodinnou novorenesanční vilu. Ta byla určena pro jeho tchyni Marii Knoblochovou, vdovu po majiteli libeňského pivovaru Karlu Knoblochovi. Marie Knoblochová, která měla šest dětí a nejstarší z nich, dcera Klementina, byla Koukolovou manželkou, je v pobytových přihláškách i v matričních záznamech z let 1890-1905 vedena jako první majitelka vily. Koukola si naproti v roce 1893 postavil pro sebe a svoji manželku vilu čp. 112 (Slavíčkova 21) a vybudoval v blízkém okolí ještě další čtyři domy. Marie Knoblochová prodala svojí vilu v roce 1900 Louise Vondráčkové, opustila ji však až v roce 1906, kdy se přestěhovala do nově postavené vily čp. 145 (Slavíčkova 19). Tam 29. prosince 1907 zemřela na infarkt.

Vila je projektována na čtvercovém půdorysu jako podsklepená patrová stavba se zvýšeným přízemím. Vstupní západní průčelí je v ose zdůrazněno mohutným, avšak noblesně vystupujícím rizalitem osazeným bohatě zdobeným balkonem. Východní průčelí se po celé své délce otevírá do zahrady mohutným portikem s dvěma terasami a čtyřmi pilíři. Takto řešená lodžie, kterou i s terasou v roce 1932 přistavěla firma Matěje Blechy, je zakončena do středu umístěným předsazeným schodištěm. Obě zbývající boční průčelí mají pouze mělké rizality. Stavba i přes mohutnou hmotu fasády s bosáží působí odlehčeně a dohromady s velmi kvalitními architektonickými detaily, štuky i prvky tvoří nezaměnitelný celek. K budově patří vzrostlá zahrada, která je obehnána původním pilířovým oplocením s poli prutového kovaného plotu s neorenesanční ornamentikou. Z přilehlých ulic jsou v oplocení vstupy se dvěma brankami a původní dvoukřídlou kovanou branou.

Současně s vilou vznikla i budova konírny. Ta byla koncipována jako přízemní stavba s půdorysem ve tvaru písmene "L". Byl zde prostor pro ustájení šesti koní, dále hnojiště a remíza pro dva kočáry. V křídle kolmém k ulici byl malý byt s kuchyní pro kočího. Domek byl zastřešen valbovou střechou s břidlicovou krytinou. Fasáda byla opatřena mělkou pásovou bosáží, nad okny se nacházely ozdobné prvky. V letech 1919-1920 byla konírna architektem Josefem Dnebovským adaptována na dva byty. Objekt byl v roce 1969 parcelně oddělen od zahrady vily a ve druhé polovině osmdesátých let 20. století dostal vlastní čp. 106. Kvůli nešetrným stavebním úpravám v průběhu sedmdesátých a devadesátých let 20. století byla z objektu bývalé konírny v roce 2012 sňata památková ochrana.

V letech 1919-1920 ve vile bydlel její patrně nejslavnější obyvatel po němž je dnes vila i přilehlá ulice pojmenována. Byl to francouzský generál Maurice César Joseph Pellé, velitel francouzské vojenské mise v Československu a později, v letech 1919-1921, náčelník československého Hlavního štábu branné moci. S českými zeměmi ho pojila nejen vojenská služba a diplomatická činnost, ale i rodinné vazby. V roce 1921 se oženil s Jarmilou Braunerovou, neteří malířky Zdenky Braunerové.

Vila i s přiléhající zelení a oplocením byla v roce 1958 zapsána na seznam nemovitých kulturních památek. Později přešla do majetku hlavního města Prahy. V letech 1978-2001 zde sídlila mateřská škola, jejíž provoz budovu poznamenal množstvím necitlivých úprav, které zasáhly do původních interiérů. Došlo například ke změně poloh příček, rozšíření sanitárního zázemí a vybavení, odstranění původních vlysových podlah, které byly nahrazeny linoleem a koberci nebo odstranění původní štukové výzdoby v sálech. V roce 2001 byl provoz mateřské školy vzhledem k nedostatku dětí shledán jako nerentabilní a byl ukončen.

Již v roce 1994 začalo být v souvislosti s vysokou architektonickou kvalitou vily uvažováno o její celkové revitalizaci a záměru na kulturní a společenské využití celého objektu. V témže roce byla na průčelní fasádě domu osazena pamětní deska věnovaná památce generála Pellého. V roce 1995 pak došlo k jejímu slavnostnímu odhalení za přítomnosti zástupců francouzského velvyslanectví. Rekonstrukce objektu byla provedena až po ukončení provozu mateřské školy a jejím hlavním cílem bylo navrátit domu původní prostorový koncept jednotlivých salónů v přízemí a prvním nadzemním podlaží ve prospěch velkých výstavních prostor a to i za cenu odstranění některých příček z první rekonstrukce v roce 1978. Od roku 2003 pak slouží vila kulturním a společenským účelům a je v ní umístěna také obřadní síň. Od roku 2014 zde působí Galerie Villa Pellé.

Zdroj:
- https://villapelle.cz/vila-o-nas/o-vile/
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelléova_vila