Pavilon AVU

Bubeneč čp. 188, Výstaviště

Antonín Wiehl, jeden z tvůrců celkového plánu Výstaviště v Bubenči, navrhl po stranách hlavní osy vedoucí od vstupní brány k Průmyslovému paláci dvojici přízemních pavilonů s vnitřními atrii, určenou pro prezentaci historických uměleckých děl i tehdejšího umění. Jedním z nich byl tzv. pavilon Umělecké výstavy.

Podle původních úvah mělo být umění představeno veřejnosti ve výstavních sálech Rudolfina, které bylo otevřeného v únoru 1885. Kvůli protestům argumentujícím vyčleněním umění z výstavy bylo ale již v prvním polohopisném plánu Zemské jubilejní výstavy pro budovy umělecké výstavy rezervováno důstojné místo u hlavního vchodu. Určit velikost budovy bylo problematické s ohledem na nedostatečné údaje o počtu děl z posledního století, která by měla být vystavena, a proto architekt Antonín Wiehl navrhl budovu, kterou bylo možno bez problémů rozšířit. K tomu skutečně došlo po ustavení výboru pro výstavu uměleckou za předsednictví mecenáše Vojtěcha Lanny, vystřídaného v této funkci sochařem Josefem Václavem Myslbekem a architektem Josefem Mockerem, a pavilon byl zvětšen východním směrem. Definitivní návrh obsahoval ústřední místnost s horním osvětlením o délce 45 metrů, šířce 11 metrů a výšce 10,5 metru orientovanou kolmo k hlavní ose Výstaviště a určenou hlavně pro rozměrné obrazy. Na velký sál navazoval dvůr, obklopený otevřenými arkádami, pod nimiž byla vystavena sochařská díla. Střed nádvoří otevřeného k obloze byl zdoben fontánkou. Na oba prostory navazovaly místnosti pro vystavování architektury, grafiky a olejomaleb menších rozměrů. Řada pěti místností za čelní stěnou rozšiřovala celkovou plochu pavilonu na 2200 m² .

Po skončení zemské jubilejní výstavy pavilon získala pro potřeby výuky nedaleká Akademie výtvarných umění, a to již roku 1892, trvale potom v roce 1945. V roce 1905 v něm byla otevřena, díky péči česko-německého spolku Moderní galerie, expozice umění 19. století s řadou obrazů Josefa Mánesa a tvůrců generace Národního divadla. Prostory galerie umělecky aktualizoval v roce 1908 architekt Jan Kotěra, který navrhl nový vstup ze Stromovky včetně oplocení. Stavbu upravovali také Josef Gočár, Josef Zasche a Pavel Janák. V letech 2001-2004 prošla budova zásadní rekonstrukcí podle návrhu studia Jiran-Kohout, včetně vybudování nových výukových a technických prostorů v podzemí. Dnes se v ní nacházejí restaurátorské ateliéry AVU.

Zdroj:
- Praha na prahu moderny; Zdeněk Lukeš, Pavel Hroch; Nakladatelství Paseka; 2017