Moderní galerie

Bubeneč, Badeniho
nerealizováno

Moderní galerie Království českého byla zřízena osobním listem císaře Františka Josefa I. z 13. dubna 1901 a zakládací listinou z 6. srpna 1902 jako druhá veřejná galerijní instituce na českém území. Starší byla Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění založená již v roce 1796 iniciativou české šlechty. Moderní galerie podle svého statutu měla "... poskytovati výtvarným umělcům obou národův obývajících v témž království příležitosti, aby mohutné schopnosti své rozvinovali v klidném zápase..." Byla ustavena pro malířství, sochařství i grafiku a měla zůstat v nezcizitelném vlastnictví Českého království. Císař jí při vzniku věnoval příspěvek ve výši 2 milionů korun.

Expozice byla slavnostně otevřena 14. května 1905 v bývalém pavilonu Umělecké výstavy stojícím od roku 1891 na bubenečském Výstavišti. Předsedou kuratoria, který slavnost zahájil, byl hrabě Jan Harrach. V těchto prostorách galerie zůstala až do druhé světové války, i když se větší část třicátých let připravovala stavba vlastní budovy. Rozhodování o umístění a podobě nového objektu bylo velmi komplikované a zdlouhavé. Kromě toho, že se důkladně a opakovaně prověřovaly jednotlivé varianty, byla již přijatá rozhodnutí z různých důvodů znovu revidována. A to i v době po udělení souhlasu se stavbou. Vítězem architektonické soutěže na galerii a současně knihovnu Ústavu T. G. Masaryka byl Josef Gočár, který své návrhy mnohokrát upravoval, také podle požadavků jednotlivých institucí a s ohledem na finanční možnosti státu jakožto investora.

Pro stavbu byly zvažovány tři lokality. Malostranská Kampa v místě Sovových mlýnů (zde byl dokonce v roce 1927 položen základní kámen nové budovy), východní část Letenské pláně při ulici Nad štolou a prostor mezi Letenskými sady a Badeniho ulicí. Poslední jmenované místo, které bylo nakonec vybráno jako nejvhodnější, se nacházelo na trojmezí katastrů Bubenče, Holešovic-Buben a Hradčan. Severní polovina budovy galerie a celý objekt knihovny by se tak nacházely v Bubenči. Toto bubenečské území bylo vzhledem k blízkosti hradčanských hradeb historicky označováno jako "K šancům" nebo "K hradbám". Po úpravě hranic v roce 1943 bylo připojeno k Holešovicím.

Výstavba galerie a knihovny byla odsouhlasena v prosinci 1934. O dva roky později skončilo projednávání definitivních stavebních plánů. Povolení stavební úřad vydal 25. listopadu 1937. Mezitím byly v červnu 1936 zbořeny pavilony č. 7, 8 a 9 studentské kolonie Kolonka, které se nacházely v její jižní části. Zůstal zde pouze pavilon č. 10, se kterým se zřejmě počítalo pro zázemí staveniště. Během roku 1938 byly položeny základy budovy a provedeny výkopové práce suterénu. Vzhledem k politické situaci rozhodla vláda 4. října 1938 o snížení státních výdajů, což se týkalo také financování galerie. V březnu 1939 byla schválena finančně úspornější varianta. Zmenšily se místnosti určené pro občasné výstavy a pro expozici grafiky. Redukce se týkala také prostor, které přispívaly k reprezentativnímu působení galerie, avšak nebyly nezbytné pro její správný chod. Došlo tedy ke zmenšení vstupní haly, schodišť či výtahů. Co nejvíce se měly využít již provedené práce, například vykopané základy. Dne 19. září 1939 však výstavbu přerušil úřad říšského protektora, a to až do doby rozhodnutí o projektu německých vysokých škol. Ten počítal s využitím Letenské pláně. Toto pozastavení prací však znamenalo definitvní ukončení stavby. V roce 1940 již tisk informoval o umístění sochařské sbírky galerie v trojském zámku. Za války, přesněji 27. října 1942, byla Moderní galerie sloučena s bývalou Obrazárnou Společnosti vlasteneckých přátel umění do Českomoravské zemské galerie. V roce 1945 byla tato kulturní instituce přejmenována na Národní galerii (název byl neoficiálně používán již dříve).

Zdroj:
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Moderní_galerie_Království_českého
- Architektonické návrhy Státní galerie vypracované Josefem Gočárem; bakalářská práce Zuzany Tvrdé; 2015