Místodržitelský letohrádek

Bubeneč čp. 56, Královská obora

V roce 1268 založil král Přemysl Otakar II. Královskou oboru. V té době zde také zřejmě vznikl první lovecký hrádek, který sloužil královskému dvoru. Letohrádek se pak připomíná v roce 1319 v souvislosti s turnajem Jana Lucemburského. Stavbu však nejspíše nelze označit jako předchůdce současného objektu. Budova Místodržitelského letohrádku byla postavena v letech 1495-1502 na vyvýšeném místě nad Stromovkou. Jednalo se o královský lovecký zámeček umístěný na konci cesty z Pražského hradu, pod jehož správu fakticky spadal. Z této pozdně gotické stavby, založené Vladislavem II. Jagellonským, kterou zřejmě vedl hradní architekt Benedikt Rejt (Ried), se zachovala věž a řada detailů jako například okénka a portály. Ve věži je vřetenový sloup točitého schodiště zakončený plastikou lva držícího štít s monogramem panovníka.

Za vlády Rudolfa II. (1576-1611) se letohrádek změnil v přepychové sídlo. Tehdy došlo k přestavbě na patrový zámeček. Jádro obdélné stavby bylo obklopeno otevřenou lodžií. Její půdorys zůstal od té doby nezměněn. Původní jsou i hřebínkové klenby v lodžii i velkém sále, snad i klenby v tzv. kapli i v klenutí točitého schodiště. Lze předpokládat, že tyto úpravy řídil Ulrico Aostalli. V roce 1648 přežila budova bez úhony vpád švédských vojsk do Prahy. V 17. století byl letohrádek spojen s Pražským hradem kaštanovou alejí, kterou ovšem vykácela francouzská vojska při okupaci v roce 1742. Alej byla později obnovena, nicméně objekt v té době chátral, nebyl nijak využíván a v roce 1794 byl již zmiňován jako pustý. Kolem roku 1802 byl dokonce využíván jako sýpka. V letech 1804-1805 došlo v souvislosti s otevřením Královské obory pro veřejnost rozhodnutím nejvyššího purkrabího Jana Rudolfa Chotka k rekonstrukci do romantizující podoby inspirované anglickou novogotikou. Řízením a dozorem nad pracemi byl pověřen Georg Fischer, jakožto zemský stavovský stavitel a profesor. Není však zcela jasné, zda také sám navrhl architekturu přestavby, anebo je autorem architektonického řešení Johann Philip Joendl. Stavební práce uskutečnil Alois Palliardi. Patrně byly tehdy vyzděny příčky v jednotlivých místnostech, byly provedeny nové rákosové stropy, vyhlouben sklep, opraveny omítky vně i v interiérech. Tesařskou prací bylo zřízeno nové točité schodiště ve věži. Gotizující detaily na fasádě prováděl kamnář Josef Unterweger krby uvnitř však vytvořil kameník Johann Ludwig Kranner.

Od roku 1849 byl letohrádek propůjčován královským místodržícím jako jejich letní sídlo, což připomíná jeho dnešní název. V roce 1913 instalovala v budově firma Křižík elektrické osvětlení z lokálního generátoru a o tři roky později vybudovala firma Prokopec výtah, který v patře procházel šachtou chráněnou novogotickou mříží navrženou architektem Ludvíkem Láblerem. V meziválečném období sloužil objekt americké delegaci YWCA, později internátu vyšší školy sociální péče. V roce 1948 byla budova svěřena Národnímu muzeu, které sem přemístilo archiv a studovnu oddělení časopisů své knihovny.

Zdroj:
- Pražské zámky, zámečky a usedlosti; Jaroslava Staňková, Martin Hurin, Jaroslav Staněk; Academia; 2008
- Umělecké památky Prahy: Velká Praha (A-L); Pavel Vlček a kolektiv; Academia; 2012 
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Místodržitelský_letohrádek