Křižíkova elektrická dráha

Křižíkova elektrická dráha na Letné byla prvním pražským elektrickým tramvajovým provozem. Kromě tohoto prvenství (do té doby v Praze jezdila od roku 1875 pouze koněspřežná tramvaj) se jednalo zároveň i o první elektrickou dráhu na českém území a první elektrickou dráhu s kladkovým sběračem proudu v Rakousko-Uhersku.

František Křižík se inspiroval v Berlíně, kde byla na průmyslové výstavě v roce 1879 představena ukázková jednoduchá elektrická dráha firmy Siemens & Halske. Jeho původním záměrem byla stavba trati od holešovického přístavu a ostrova Štvanice ke Královské oboře, ale nakonec své plány změnil a navázal na připravovanou letenskou lanovku.

Dráha měla hlavně zkušební a propagační účel a vznikla u příležitosti Jubilejní zemské výstavy konané v roce 1891 na bubenečském Výstavišti. Trať vedla z Prahy VII do tehdy samostatné obce Bubeneč, a to od horní stanice lanové dráhy u Letenského zámečku středem Ovenecké ulice k hornímu vchodu do Královské obory. Její délka byla původně 766 metrů, nejvyšší povolená rychlost byla stanovena na 10 km/h a jízda trvala čtyři a půl minuty. Roku 1893 došlo na bubenečské straně k prodloužení až k Místodržitelskému letohrádku na celkových 1,4 km. Trať byla jednokolejná s jednou výhybnou, na letenském konci tratě byl 72,1 metrů dlouhý dvojkolejný úsek, na bubenečském konci 51,4 m dlouhý. Maximální sklon byl 17,5 promile. Rozchod kolejí byl normální (1435 mm), pás 40 centimetrů vně od kolejnic měl být podle projektu vydlážděn a prostor mezi kolejnicemi zasypán pískem nebo štěrkem. Dřevěná staniční budova zvaná Zámeček byla vzdálena asi 20 metrů severně od horní stanice lanové dráhy. Technické zázemí, tedy malá přízemní budova sloužící jako vozovna s elektrárnou, byly po pravé straně od trati u konce letenského dvojkolejného úseku.

Provoz zajišťovaly dva otevřené elektrické vozy s jednoduchou konstrukcí, ke kterým při prodloužení trati roku 1893 přibyly další dva uzavřené. Proud odebíraly vozy kladkovými sběrači z trolejového vedení. První vůz vyrobila norimberská firma Schuckert, vůz byl použit již na mnichovské výstavě v roce 1882. Druhý vůz podobného typu vyrobila firma Ringhoffer v roce 1891, elektrovýzbroj dodal sám Křižík. V původním úseku trati bylo trolejové vedení zavěšeno na příčných převěsech natažených mezi dřevěnými sloupy nebo domy. V prodloužení trati bylo vedení zavěšeno na výložnících na sloupech umístěných jen po pravé straně trati. Elektřinu vyráběl elektrodynamický stroj poháněný lokomobilou a navržené napětí bylo 250 voltů. Elektrárna sloužila i k osvětlení Ovenecké ulice a Královské obory. Počátkem roku 1896 Křižík na části trati testoval přívod proudu v úrovni komunikace, přičemž soustava kontaktních relé zajišťovala, že napájecí kolejnice byla pod proudem pouze při průjezdu vozu. K rozšíření tohoto systému na celou trať nakonec nedošlo.

Nejstarším dochovaným dokumentem o dráze je Křižíkova žádost Radě královského města Prahy z 6. března 1890 o udělení zásadního souhlasu ke stavbě. K tomu došlo 20. března a 12. června ministerstvo obchodu jako tehdejší nejvyšší drážní orgán povolilo předběžné technické práce. Projektovou dokumentaci vyhotovila do června Technická kancelář Reiter a Štěpán. Rozpočet stavby byl 61.671 zlatých. Dne 5. listopadu se konala pod vedením smíchovského hejtmana politická pochůzka (místní šetření) a staniční komise. Proti projektu vystoupil generální ředitel provozovatele koňky, soukromého dopravního podniku Pražská tramway, Viktor Haas, který podle koncese a smlouvy s městem měl výlučné právo stavět v Praze pouliční dráhy, avšak komise jeho námitky neuznala. Císařská koncese ke stavbě a provozování dráhy byla udělena 11. května 1891. Smlouva mezi Křižíkovou společností a městem Prahou byla uzavřena 12. května a obsahovala ujednání o maximálním jízdném (8 krejcarů), o možnosti společných jízdenek s lanovkou, zákaz dráhu dále pronajímat bez souhlasu obce a desetileté přednostní právo na výstavbu navazujících tratí západním směrem. C. k. místodržitelství udělilo 20. května stavební povolení a již 4. července Křižík oznámil, že stavba dráhy i související silnice je dokončena. První zkušební jízda proběhla 6. července, trať byla zkolaudována 16. července a dráha byla slavnostně uvedena do provozu 18. července 1891 v 9:20. Prvním řidičem byl Alois Fiala a průvodčím Josef Jedlička. Tramvaj jezdila nejprve po dobu výstavy, až do 2. listopadu. V roce 1892 Křižík požádal o nové povolení k provozu, které obdržel, avšak přepravní poptávka již byla výrazně slabší než při výstavě. V březnu byla dokončena projektová dokumentace prodloužení dráhy na bubenečské straně, přičemž náklady byly spočteny na 25.817,15 zlatých. Politická pochůzka 8. října projekt schválila bez zásadních námitek. Nová koncese ke stavbě a provozování dráhy byla udělena 2. února 1893 a 1. září byl provoz na prodloužené dráze zahájen. Při menším zájmu jezdil po trati jen jeden vůz, za příznivého počasí při velkém zájmu oba vozy. Dráha pak byla v provozu vždy jen v letní sezóně.

Křižík uvažoval i o stavbě dalších, navazujících tratí. V roce 1895 navrhl prodloužení letenskou strání na Klárov. K trasování, které mělo proběhnout 16. srpna, se však nedostavil a stavební úřad si to vyložil jako upuštění od záměru. Dne 26. dubna 1898 požádal stavební úřad Křižíkovu společnost, aby v úseku mezi Letohradskou a Belcrediho ulicí, které byly nově dlážděny, nahradil stávající kolejnice žlábkovými. Vinou nedostatku kolejnic byl po neúspěšném vyjednávání na trati dočasně přerušen provoz a Ovenecká ulice byla vydlážděna v celé šíři. Na jaře roku 1899 byla část nové dlažby vytrhána a byly položeny nové koleje. V listopadu 1899 zamítla správní rada Elektrických podniků jak Křižíkovu nabídku odprodeje dráhy, tak jeho návrh na propojení se sítí pražských elektrických drah. Letenská tramvajová dráha jako jediná zanikla, aniž by byla vykoupena městem. V roce 1900 převzaly Elektrické podniky král. hl. m. Prahy městskou letenskou lanovku. Na soukromé elektrické tramvajové dráze byl provoz 15. srpna zastaven a o dva roky později byla pro nerentabilitu Křižíkem zrušena. V září 1903 byly odstraněny koleje v Královské oboře a v roce 1904 i ve zbylém úseku. Následně byly odstraněny i budovy čekárny a vozovny.

Zdroj:
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrická_dráha_na_Letné_v_Praze