Katolické paedagogium

Bubeneč čp. 299, Ronalda Reagana 2
Bubenečská 20, Pelléova 19
dříve: Dr. Zikmunda Wintra 2

V dubnu roku 1898 přišli z Vídně do Prahy školští bratři. Bylo jich sedmnáct, včetně mladého, jedenadvacetiletého Ivana Štěpána Polívky, pozdějšího profesora češtiny na učitelském ústavu. Ještě v témže roce Kongregace bratří škol křesťanských zakoupila za 38 tisíc zlatých vilu čp. 83 v tehdejší Svatojiřské (dnes Pelléově) ulici. Za 15 tisíc zlatých k ní byla přistavěna školní budova a byla v ní zřízena pětitřídní chlapecká obecná škola, zvaná též Svatováclavský pensionát. Činnost tohoto církevního vzdělávacího ústavu byla ukončena po roce 1948.

V roce 1908 se spolek Svatováclavské matice školské rozhodl zřídit katolické paedagogium, k čemuž byla Kongregace školských bratří v Bubenči přizvána. Na ministerstvu kultury a vyučování a na arcibiskupství se o založení soukromého ústavu ke vzdělávání učitelů začalo jednat. První návrh byl ministrem Gustavem Marchetem zamítnut. Po jeho odstoupení byla podána další žádost. Ta byla podpořena předchozím schválením arcibiskupa pražského Lva Skrbenského, biskupy Čech a Moravy, prošla zemskou školní radou a na mnohá doporučení vlivných kruhů (např. hraběte Coudenhovea) bylo dne 10. února 1909 uděleno povolení tehdejším správcem ministerstva rytířem Josefem Kaněrou. Zároveň byly ministerstvem stanoveny jasné požadavky: sestavení kvalifikovaného sboru, dostatek vyučovacích pomůcek a hlavně zajištění vhodné budovy. Základní kámen nového objektu, jejž posvětil kancléř arcibiskupské konsistoře a pozdější pražský arcibiskup a kardinál Karel Kašpar, byl položen 29. června 1908. Historizující budova byla dostavěna v roce 1911 stavitelem Josefem Vaňhou podle projektu Františka Mikše.

První ročník učitelského ústavu byl ovšem slavnostně otevřen již začátkem školního roku 1909. Na přijímací zkoušky se přihlásil velký počet uchazečů. Ke studiu bylo přijato 37 interních a 4 externí studenti a první maturanti pak skládali zkoušku dospělosti v roce 1913. Po dokončení novostavby působilo na učitelském ústavu, jemuž bylo 15. března 1913 přiznáno po návštěvě zemské inspekce právo veřejnosti na tři roky, 15 učitelů a 153 žáků. K paedagogiu byla připojena "cvičná" pětitřídka s osmi dalšími učiteli. Učební osnovy se shodovaly se státními učitelskými ústavy. Vzdělání zde mohli získat i laičtí učitelé. Kromě řeholníků vyučovali v ústavu i kvalifikovaní civilní pedagogové. Prvním ředitelem byl v letech 1909-1915 Dr. Felix Špaček, který získal vysokoškolské vzdělání ve Vídni a v Praze následně dokončil doktorát z filozofie.

Škola úspěšně fungovala do první světové války. Po atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este (28. června 1914) a vypuknutí válečného konfliktu byl zasažen i život ústavu. Celkem 47 kandidátů z druhého až čtvrtého ročníku muselo nastoupit vojenskou službu a odejít na frontu, ze které se mnozí již nevrátili. Během války v letech 1914-1915 se v ústavu konaly čtyři maturity. Poslední zkoušky byly vykonány 9. a 13. července 1915. Celkem tak za historii ústavu odmaturovalo 121 kandidátů učitelství. Absolventi se uplatnili jako katoličtí pedagogové.

Svatováclavská matice se ocitla při dokončování nákladné budovy ve finanční tísni. Zrodila se tak myšlenka prodat drahý pozemek s novostavbou a zakoupit jiný levnější. Dohoda o prodeji přišla nečekaně při novoroční oslavě v arcibiskupském paláci. O koupi projevili zájem bratři z řádu Tovaryšstva Ježíšova. A tak již v lednu roku 1914 objekt čp. 299 zakoupil kardinál Lev Skrbenský pro potřeby arcibiskupského gymnázia. Pro učitelský ústav byla v roce 1915 zakoupena budova bývalého benediktinského kláštera ve Svatém Janu pod Skalou.

Zdroj:
- Umělecké památky Prahy: Velká Praha (A-L); Pavel Vlček a kolektiv; Academia; 2012 
- Kniha o Bubenči; kolektiv autorů; Městská část Praha 6; 2004
- Bakalářská práce "Pedagogický přínos učitelského ústavu kongregace školských bratří ve Svatém Janu pod Skalou"; Mgr. Radka Valentová; 2009 
- Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, IV. díl, 1. svazek: Kongregace a řeholní společnosti; Milan Buben; Libri; 2016