Hroznata z Ovence

Blahoslavený Hroznata z Ovence, zvaný také Tepelský, je první osobností spjatou s historií Bubenče. Tento urozený český šlechtic se narodil kolem roku 1160, někdy se uvádí i 1170, jako syn Hroznatovce Sezemy, číšníka královny Judity, a Dobroslavy, která pocházela zřejmě z rodu Drslaviců. Byl vychováván u své sestry Vojslavy provdané v Krakově za tamního purkrabího či městského prefekta. Po návratu do Čech se Hroznata vzdělával a vstoupil také do služeb u dvora. Knížetem a biskupem Jindřichem Břetislavem a králem Přemyslem Otakarem I. byl oslovován jako přítel. Po otci Hroznata disponoval značným majetkem, další pak získal z manželčina věna či za své dvorní služby. Kromě rozsáhlého panství v západních Čechách vlastnil i několik obcí na Litoměřicku a Českolipsku a statky v Ovenci, dnešním Bubenči.

Hroznata byl ženatý a měl jednoho potomka. Jeho syn však jako úplně malý zemřel a brzy zesnula i jeho žena. Hroznata chtěl po jejich smrti změnit dosavadní způsob života a rozhodl se vydat na křížovou výpravu do Svaté země. První výpravy se zúčastnil na počátku devadesátých let 12. století. Cestu však nedokončil, po nedobrých zkušenostech se od ostatních oddělil a zamířil do Říma. Zde požádal papeže Celestýna III. o zproštění svého slibu účasti na tažení. Papež mu vyhověl a Hroznata měl na oplátku na svém panství založit klášter. To učinil v roce 1193 v západočeské Teplé. Před cestou na druhou křížovou výpravou v roce 1197 Hroznata sepsal svoji poslední vůli. A právě v této listině vydané knížetem a biskupem Jindřichem Břetislavem v témže roce se nachází první písemná zmínka o Ovenci, který spolu s dalším svým majetkem odkázal tepelskému klášteru. V rámci této výpravy vymohl Hroznata v létě 1197 v Římě u papeže důležitá privilegia: papežskou ochranu, právo pontifikálií pro opaty a odpustky pro poutníky do tepelského kláštera. Byl to však jediný výsledek této cesty k osvobození Božího hrobu, protože výprava se po smrti svého vůdce císaře Jindřicha VI. rozešla v Messině na Sicílii.

Někdy po roce 1200 založil Hroznata ženský klášter v Chotěšově, v němž našly útočiště i jeho sestry, ovdovělá Vojslava a Judita (Jitka). V té době se znovu a naposledy vydal na cestu do Říma, kde od papeže Inocence III. obdržel řádové roucho premonstrátů. Vstoupil pak do vlastního kláštera v Teplé a přijal funkci probošta, tedy správce majetku. Významně se zasazoval za věci kláštera a bránil jej před nájezdy nepřátel. Ti jej však v roce 1217 zajali, uvěznili a mučili hladem, žízní a zimou. Klášter ovšem včas nesložil požadovaný peněžní obnos za jeho vysvobození, podle legendy na Hroznatovu vlastní žádost, a tak spolubratři získali za výkupné už jen mrtvé tělo. Hroznata zemřel 14. července 1217 buď na hradě Kynšperku (dnes Starý Hrozňatov) nebo na nedalekém Hohenbergu. Pohřben byl před hlavním oltářem v kostele tepelského kláštera. Již krátce po smrti mu byla prokazována úcta jako světci. Papež Lev XIII. potvrdil roku 1897 jeho uctívání jako blahoslaveného a o 100 let později byl Janem Pavlem II. jmenován patronem nově vzniklé Plzeňské diecéze.

Zdroj:
- https://klastertepla.cz/klaster/historie-klastera/item/61-o-blahoslavenem-hroznatovi.html
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Hroznata
- https://catholica.cz