Hostinec Na slamníku

Bubeneč čp. 12, Wolkerova 1a
Gotthardská 1
dříve: Schwaigerovo náměstí 7

Klasicistní přízemní budova hostince Na slamníku (nebo také Na štrozoku) byla postavena neznámým stavitelem ve druhé polovině 19. století.

Zájezdní hostinec s kovárnou je v tomto místě bezpečně doložen již 5. května 1741, kdy krčmu a dále pustou kovárnu u ní, 7 strychů pole a Klaudiovskou zahradu koupil František Antonín Mahner (1 strych či korec = 2 877,32 m²). Je ovšem pravděpodobné, že tento hostinec je totožný s krčmou zvanou dolejší, zmíněnou kolem již roku 1620 jako majetek Jana Trnovského, oborníka v Bubenči. Už tehdy patřila ke krčmě sousední kovárna, ale také 7 strychů polí. Během třicetileté války hospoda zpustla a byla obnovena až v poslední čtvrtině 17. století. Podle soupisu z roku 1713 nepatřily k hospodě jen polnosti, ale také 2 strychy vinic. Za válek o rakouské dědictví byl hostinec úplně zničen, když už předtím byla kovárna popisována jako pustá. Protože tehdejší majitel F. A. Mahner neměl prostředky na vybudování nového objektu, prodal vše v roce 1743 Sebastianu Erhartovi. Jeho zásluhou došlo k výstavbě nové dolní hospody. Kovárna již obnovena nebyla. V roce 1766 nemovitost koupil Thomas Baur za pouhých 470 zlatých a dalších 200 zlatých vynaložil na její opravu. Podle popisu zde byla jen světnice a komora, k tomu zahrádka o 85 sáhách (1 staročeský sáh = 1,7928 m). Stejnojmenný dědic pak hostinec v roce 1816 prodal Antonínu Kratochvílovi za 2000 zlatých. Ten ho přenechal k užívání válečnému invalidovi Franzi Albitzovi, který měl rád hlučné zábavy, které často přesahovaly povolenou hodinu stanovenou na půlnoc. Navíc v Bubenči byla zábava povolena jen každou druhou neděli. Nakonec se provozovatelem stal druhý syn majitele František Kratochvíl, který hospodu později i zdědil a vlastnil ji do roku 1867.

Za Václava Bambáska, který ho vlastnil se svojí ženou Terezií v letech 1876-1888, byl objekt přestavěn a v roce 1890 ho do dnešní podoby upravil stavitel Alois Potůček. Šlo především o rekonstrukci střechy a odstranění některých štítů. Tehdy byl majitelem již Jan Bambásek, začátkem 20. století pak Karla Bambásková. Od roku 1964 je budova nemovitou kulturní památkou. 

Název hostince dal vzniknout pojmenování tradiční bubenečské lidové pouti Slamník.

Zdroj:
- Umělecké památky Prahy: Velká Praha (A-L); Pavel Vlček a kolektiv; Academia; 2012