František Krupka

František Krupka se narodil 30. června 1884 v Hořepníku nedaleko Pelhřimova. Byl synem řídícího učitele Františka Krupky a jeho manželky Marie rozené Houskové. Vystudoval gymnázium v Pelhřimově a pražský arcibiskupský kněžský seminář. Po ukončení teologického studia byl 30. června 1907, v den svých 23. narozenin, vysvěcen na kněze. Nejdříve působil jako kaplan v Mirošově u Rokycan a od roku 1912 byl kooperátorem u svatého Gotharda v Bubenči. Začátkem první světové války byl jako polní kurát druhé třídy v záloze mobilizován a sloužil v polní nemocnici nejprve na srbské a později na ruské frontě. Po vzniku republiky vstoupil do československé armády, kde byl vojenským duchovním v záloze. Když 20. ledna 1920 zemřel bubenečský farář Josef Sobotka, stal se Krupka nejprve administrátorem farnosti a 7. prosince 1922 byl ustanoven farářem, tehdy nejmladším v celé Praze. Byl velmi oblíbený, pracovitý a provázela jej pověst osvíceného a pokrokového muže. Velmi se zasloužil o rozkvět své farnosti.

V roce 1937 se kostelníkem u svatého Gotharda stal František Bartůněk. Farnost mu poskytovala měsíční plat, bezplatně byt a peníze ze štolových poplatků. Bartůněk byl členem Vlajky a konfidentem gestapa. V době německé okupace Krupku a jeho hospodyni Marii Nepařenou opakovaně udával. Uváděl, že Krupka přijímá návštěvy bývalých legionářů a Nepařená nadává na německou brannou moc. Od roku 1941 byl Krupka sledován a vyslýchán gestapem. Pro své členství ve vlasteneckých spolcích za první republiky byl obviňován z protiněmecké činnosti. Stálý psychický tlak vážně poznamenal jeho zdraví, až se nakonec nervově zhroutil. Počátkem října 1942 musel nastoupit do internačního tábora pro kněze v Zásmukách u Kolína, který v tamějším bývalém františkánském klášteře muselo zřídit pražské arcibiskupství. Po necelých dvou měsících pobytu v důsledku depresí požil naráz celou krabičku léků na spaní a 25. listopadu 1942 tak ukončil svůj život. Gestapo vyhovělo prosbě arcibiskupské konzistoře a umožnilo uložení Krupkových ostatků do rodinného hrobu na bubenečském hřbitově. Tajný pohřeb se konal 28. listopadu 1942, pouze za účasti nejbližších rodinných příslušníků a bubenečských kněží Jana Merella a Karla Kratiny. Obřad vykonal převor řádu maltézských rytířů Franz Werner Bobe, který byl agentem bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst) a gestapa. František Bartůněk byl po válce uvězněn a vyšetřován. Byla mu prokázána vina na zatčení tří kněží a perzekuci dalších osob z bubenečské farnosti. Na základě těchto zločinů byl 15. dubna 1947 odsouzen k trestu smrti a popraven. Kostelní náměstí, na kterém stojí kostel svatého Gotharda a bubenečská fara, bylo v roce 1947 k uctění památky zesnulého faráře přejmenováno na náměstí Krupkovo.