Farnost Bubeneč

Svatý Gothard z Hildesheimu, patron bubenečského kostela, žil v letech 960-1038. V životě tohoto bavorského misionáře, biskupa, patrona řádu benediktinů a světce je možné nalézt mnoho shodného se svatým Vojtěchem. Oba byli zastánci reformního hnutí v církvi, kterému se říkalo Clunyjské podle kláštera benediktinů v burgundském městě Cluny ve Francii, kde mělo svůj původ. Jedním z hlavních cílů hnutí bylo dosáhnout plné nezávislosti církve na světské moci. Oba byli nejvyššími představiteli církve ve svých zemích. Svatý Gothard se věnoval péči o děti, zejména o ty opuštěné, pro něž stavěl útulky a staral se o jejich vzdělání. Tak ho také zachytila na hlavním oltářním obraze vídeňská malířka Barbara Kraftová.

První zmínky o existenci kostela v Předním Ovenci jsou již z roku 1313, kdy byl zdejším farářem jakýsi kněz Vlk. I když byl kostel jednoznačně farním již počátkem 14. století, historické listiny jej jako farní poprvé zmiňují až roku 1352. Je možné, že měl svého předchůdce v kapli při dvorci blahoslaveného Hroznaty. Ten byl ve styku s Bavorskem, s nímž sousedilo jeho západočeské panství, a nebylo by tedy překvapující, kdyby si právě on pro zasvěcení kaple vybral svatého Gotharda. Románský kostel, který předcházel stávajícímu kostelu, zřejmě stál již na konci 12. století, a tak není ani vyloučeno, že chrám založil sám Hroznata.

Nevýhodou Ovence byla dříve jeho geografická poloha. Na cestě od řeky k Pražskému hradu se musely přes obec, která navíc ležela hned u Královské obory, skýtající dostatečné množství zásoby dřeva i zvěře, přesouvat všechna vojska táhnoucí na Prahu. Vesnice proto často pustla v důsledku válečných škod a zdejší katolická farnost postupně ztrácela na významu. Když si ovenecký kostel navíc vybrali husité jako svůj svatostánek, v němž se konaly bohoslužby pod obojí (jelikož Ovenec nebyl součástí Prahy, nevztahoval se na něj papežský interdikt z roku 1415), vyvolala místní obec nelibost u katolické vrchnosti. V květnu 1420 se u obory utkal Jan Žižka z Trocnova s oddíly Jana z Michalovic a po vítězství husitů Žižkovi lidé zcela vypálili většinu stavení a kostel zcela vyplenili. Farnost zanikla a v roce 1421 byla úředně zrušena. Kostel následně zpustl úplně.

Ke konci 17. století se kostel sv. Gotharda už opět používal a jistou dobu jej spravoval hlavní pražský farář od Matky Boží před Týnem. Dokládá to zápis v bubenečské matrice z roku 1685 o pohřbu vedeném z místního kostela. Od roku 1702 byl Bubeneč filiální osadou při farnosti v Liboci. Po obnovení farnosti v Bohnicích, k čemuž došlo v roce 1738, byl Bubeneč přifařen k této obci. Složitá situace s dostupností farního kostela se tím ovšem nijak nezlepšila a bubenečští proto usilovali o obnovu své farnosti. Současně žádali o výjimky, aby se svatby, křtiny či pohřby mohly konat v nedalekém chrámu sv. Víta na Pražském hradě. To jim bylo povolováno, vneslo to však do záznamů o těchto úkonech určité nesrovnalosti. Prvním krokem k realizaci úsilí farníků o obnovu farnosti v Bubenči bylo v roce 1772 zřízení lokálie. Společnou snahou bubenečského kaplana Jana Koutského a farníků pak byla konečně v roce 1787 farnost obnovena.

Zdroj:
- Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů; Věra Pelzbauerová; Volvox Globator; 2008 
- https://www.farnostbubenec.cz
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Gotharda_(Praha)