Bubeneč čp. 56

Bubenečské popisné číslo 56 patří Místodržitelskému letohrádku. Tento královský lovecký zámeček byl postaven v letech 1495-1502 na vyvýšeném místě nad Stromovkou. Stavbu pozdně gotické budovy založené Vladislavem II. Jagellonským vedl zřejmě hradní architekt Benedikt Rejt (Ried). Za vlády Rudolfa II. (1576-1611) se letohrádek změnil v přepychové sídlo. Tehdy došlo k přestavbě na patrový zámeček. Jádro obdélné stavby bylo obklopeno otevřenou lodžií. Její půdorys zůstal od té doby nezměněn. Původní jsou i hřebínkové klenby v lodžii i velkém sále, snad i klenby v tzv. kapli i v klenutí točitého schodiště. Lze předpokládat, že tyto úpravy řídil Ulrico Aostalli. V roce 1648 přežila budova bez úhony vpád švédských vojsk do Prahy. Ve druhé polovině 18. století objekt chátral, nebyl nijak využíván a v roce 1794 byl již zmiňován jako pustý. Kolem roku 1802 byl dokonce využíván jako sýpka. V letech 1804-1805 došlo v souvislosti s otevřením Královské obory pro veřejnost rozhodnutím nejvyššího purkrabího Jana Rudolfa Chotka k rekonstrukci do romantizující podoby inspirované anglickou novogotikou. Řízením a dozorem nad pracemi byl pověřen Georg Fischer, jakožto zemský stavovský stavitel a profesor. Není však zcela jasné, zda také sám navrhl architekturu přestavby, anebo je autorem architektonického řešení Johann Philip Joendl. Stavební práce uskutečnil Alois Palliardi. Patrně byly tehdy vyzděny příčky v jednotlivých místnostech, byly provedeny nové rákosové stropy, vyhlouben sklep, opraveny omítky vně i v interiérech. Tesařskou prací bylo zřízeno nové točité schodiště ve věži. Gotizující detaily na fasádě prováděl kamnář Josef Unterweger krby uvnitř však vytvořil kameník Johann Ludwig Kranner.

V roce 1840 byl letohrádek označen popisným číslem 56, od roku 1849 byl propůjčován královským místodržícím jako jejich letní sídlo, což připomíná jeho dnešní název. V roce 1913 instalovala v budově firma Křižík elektrické osvětlení z lokálního generátoru a o tři roky později vybudovala firma Prokopec výtah, který v patře procházel šachtou chráněnou novogotickou mříží navrženou architektem Ludvíkem Láblerem. V meziválečném období sloužil objekt americké delegaci YWCA, později internátu vyšší školy sociální péče. V roce 1948 byla budova svěřena Národnímu muzeu, které sem přemístilo archiv a studovnu oddělení časopisů své knihovny.