Bubeneč čp. 19

Bubenečské popisné číslo 19 patří novobarokní vile postavené v letech 1927-1930 podle projektu Maxe Spielmanna. Původně byl stavebníkem domu Friedrich Petschek, v roce 1927 jej však prodal jinému významnému bankéři Georgu Popperovi. Jeho rodina zde žila až do emigrace v roce 1939, kdy objekt a okolní pozemky 16. března zabavilo gestapo a zřídilo tu své sídlo. Po druhé světové válce byla vila včetně veškerého vybavení na základě prezidentského dekretu darována Sovětskému svazu, který sem umístil své velvyslanectví. Po roce 1972 vznikly v areálu další stavby (například konzulát, pět obytných domů, pravoslavný kostel).

Vila, která stojí v místech někdejší vinice Miseronka, vychází z koncepce francouzských "maison de plaisance". Jedná se o symetrickou stavbu inspirovanou barokem mající otevřený dvůr, který se obrací severozápadním směrem. Jednotlivá křídla jsou členěna rizality a kruhovými nárožními útvary, které v patře vytvářejí kryté terasy, nesené zdvojenými jónskými sloupy. Na jihovýchodní průčelí navazuje široká terasa a parkově upravená plocha s pískovcovým bazénem s vodotryskem.

Vinice nazývaná Hvězda se u Královské obory rozkládala již před rokem 1676 kdy ji koupil správce královské klenotnice Ferdinand Eusebio Miseroni. Ten dal na pozemku postavit letní dům a byl jeho majitelem až do roku 1684 kdy zemřel. Usedlost řadu let vlastnil farář kostela sv. Václava v Menším městě Antonín Mesler, v jehož době se pro vinici používalo pojmenování Svatováclavská. V roce 1766 ji koupil hrabě František Michal z Martinic, který měl zájem o příjemné letní sídlo a zahradu. Na pozemku ohrazeném zdí se tehdy nacházela vinice, zahrada, obytná stavení a lis. V roce 1774 byla hodnota samotných budov asi 6.500 zlatých, uvnitř byl nábytek v hodnotě přes 750 zlatých a zhruba ve stejné hodnotě obrazy, především tehdy módní rytiny. Toto vybavení zůstalo v domě zachováno i za dalšího majitele, arcibiskupa Antonína Petra hraběte Příchovského z Příchovic. Po roce 1794 vlastnila sídlo hraběnka Eleonora Hartigová, která na pozemku nechala vybudovat dva altány, k nimž později přibyl ještě třetí. Dalším držitelem byl Vilém I., kurfiřt Hesenský, jenž byl v roce 1806 vypuzen Napoleonem ze své země a usadil se v Praze. Zahradu s domem i nábytkem koupil v roce 1810 od hraběnky Šlikové za 10.000 zlatých. O dva roky později se stal také majitelem usedlosti Zátorka čp. 43. Když se pak v roce 1813 znovu ujal Hesenského lantkrabství, obě reality v Bubenči prodal. Vedle domu čp. 19 a koňských stájí byla součástí Miseronky štěpnice, kuchyňská zahrada a především anglická zahrada. Dále zde byl skleník, broskevna a kuželník. Velice příjemné místo k letnímu pobytu sloužilo prakticky až do roku 1886 nejvyšší šlechtě. Od devadesátých let 19. století byl majitelem David Bloch a jeho potomci.