Bubeneč čp. 18

Bubenečské popisné číslo 18 patří levé části bytového dvojdomu přiléhajícímu k Wolkerově ulici. Na jeho místě dříve stával klasicistní dům čp. 39. Objekt je součástí uzavřeného obytného komplexu, který byl v letech 1984-1985 v historickém jádru Bubenče postaven pro potřeby sovětského velvyslanectví.

Předtím toto číslo patřilo jedné z chalup Kuncovského dvora (druhá měla čp. 17), který se nacházel na místě zvaném "úžlabí k oboře", v prostoru dolní části současné ulice K Starému Bubenči, kde bývala Klaudovská zahrada příslušející ke kostelu. Již v první polovině 16. století si zde oborník Říha postavil dvůr, který pak prodal Konrádu (Kunci) Dyrinkovi, krejčímu Nového Města pražského. V roce 1764 jej pozdější majitel Karel Antonín svobodný pán Hubryk z Hennersdorfu za 220 zlatých odprodal Antonínu Měchurovi, solnímu plavci v Bubenči. V roce 1796 se Měchura rozhodl, že chalupu čp. 17 postoupí své manželce Anně. Ve svém podání k zemskému soudu ovšem objekt nesprávně označil jako číslo 18. Tato chyba byla příčinou pozdějších nesrovnalostí.

Stavení čp. 17 bylo v místech pozdějšího domu čp. 18 a původní chalupa čp. 18 stála v místě pozdějších hospodářských budov, které byly označeny (pravděpodobně neoficiálně) číslem 18a. Počátkem 20. století byl dvůr zrušen a pozemky rozprodány. V roce 1932 byla k domu 18a přistavěna dřevěná hala pro jezdeckou školu, později využívaná jako ústřední sklad zeleniny. Ještě v první polovině sedmdesátých let obě budovy označené osmnáctkou existovaly. Památkově chráněný objekt 18a, který byl dvorním stavením pozdně barokního či raně klasicistního původu, krátce nato zanikl v souvislosti s výstavbou třípatrových panelových domů čp. 1060 a 1061. Jeho protějšek byl zbořen začátkem let osmdesátých.