Bubeneč čp. 14

Bubenečské popisné číslo 14 patřilo sedmdesát let přízemnímu drážnímu domku stojícímu u Podbabské ulice. Stavba, která byla v roce 2015 při renovaci železniční tratě z Prahy do Kralup nad Vltavou zbořena, byla původně označena dejvickým čp. 127. V roce 1945 však došlo k úpravě katastrálních hranic mezi Bubenčem a Dejvicemi a do Bubenče se dostalo území bývalé Traubovy koželužny a také blízký drážní domek, kterému bylo nově přiděleno bubenečské popisné číslo, a to tehdy volná čtrnáctka.

Toto popisné číslo až do roku 1942 patřilo někdejší Ungarovské neboli hořejší krčmě, jejíž známá historie se začala psát v roce 1742, kdy byla budova po válečných bojích zničena tak, že z ní zůstaly jen holé zdi. Tehdy ji dala její majitelka hraběnka Anna Gallasová opravit a přitom ve stavení zřídila pekařskou dílnu, aby si hostinský mohl přivydělat prodejem chleba a dalšího pečiva. Nájemci obnoveného hostince se stali Pavel Hajšl a Pavel Krečmer. V roce 1766 koupil objekt pražský měšťan a bankéř Jan Křtitel del Curto a v té době se hospodě z dosud neznámého důvodu začalo říkat "Na hajbodlu", tedy česky Na senníku (der Heuboden = seník), s tím, že jméno bylo skutečně psáno se dvěma "s". Po smrti Jana Křtitele se vlastníky stali jeho synové Jan a Josef, kteří tento majetek v roce 1785 prodali tehdejšímu nájemci pražskému měšťanovi Josefu Vitmanovi. V kupní smlouvě bylo mimo jiné uvedeno, že majiteli hostince "dovoluje se všechen obchod, živnost a právo, co k té hospodě přináleží", a že jako hospoda výsadní je povinen čepovat pivo z pražského purkrabského pivovaru. Vitman dal prostřednictvím stavitele Jana Palliardiho dům přestavět. Patrová budova hostince pak měla v přízemí světnici a komoru, v poschodí světnici a chlév.

Objekt vystřídal za dobu své existence mnoho majitelů i nájemců krčmy. Mezi ty známější patřil například Josef Ignác Buček, kterému dům patřil od roku 1810, či Michal Jašinský, pekař a poslední bubenečský rychtář, který byl majitelem od roku 1840. Jašinský stavení opravil, zajistil urovnání prostor před sousedním domem čp. 15 a kopec vedle někdejšího domu čp. 53, kterým se chodilo nahoru k Senníku, nechal opatřit schodovou dlažbou. Posledními majitelkami hostince byly Otilie Chitzová a Růžena Herrnheisrová. Druhá jmenovaná byla 2. července 1942 s číslem 665 deportována do Terezína a odtud do Treblinky, kde zahynula. V roce 1942 byla budova zbořena a zbyl po ní již jen název přilehlé uličky. Na místě historické krčmy dnes stojí dům čp. 1081.