Bubeneč čp. 12

Bubenečské popisné číslo 12 patří hostinci Na slamníku. Klasicistní přízemní budova byla postavena neznámým stavitelem ve druhé polovině 19. století. Za Václava Bambáska, který hospodu vlastnil se svojí ženou Terezií v letech 1876-1888, byl objekt přestavěn a v roce 1890 ho do dnešní podoby upravil stavitel Alois Potůček. Šlo především o rekonstrukci střechy a odstranění některých štítů. Tehdy byl majitelem již Jan Bambásek, začátkem 20. století pak Karla Bambásková. Od roku 1964 je budova nemovitou kulturní památkou.

Zájezdní hostinec s kovárnou je v tomto místě bezpečně doložen již 5. května 1741, kdy krčmu a dále pustou kovárnu u ní, 7 strychů pole a Klaudiovskou zahradu koupil František Antonín Mahner. Je pravděpodobné, že tento hostinec je totožný s krčmou zvanou dolejší, zmíněnou kolem již roku 1620 jako majetek bubenečského oborníka Jana Trnovského. Už tehdy patřila ke krčmě sousední kovárna. Během třicetileté války hospoda zpustla a byla obnovena až v poslední čtvrtině 17. století. Za válek o rakouské dědictví byl hostinec úplně zničen, když už předtím byla kovárna popisována jako pustá. Protože tehdejší majitel F. A. Mahner neměl prostředky na vybudování nového objektu, prodal vše v roce 1743 Sebastianu Erhartovi. Jeho zásluhou došlo k výstavbě nové dolní hospody, ale kovárna již obnovena nebyla. V roce 1766 nemovitost koupil Thomas Baur za pouhých 470 zlatých a dalších 200 zlatých vynaložil na její opravu. Stejnojmenný dědic pak hostinec v roce 1816 prodal Antonínu Kratochvílovi za 2000 zlatých. Ten ho přenechal k užívání válečnému invalidovi Franzi Albitzovi, který měl rád hlučné zábavy, které často přesahovaly povolenou hodinu stanovenou na půlnoc. Navíc v Bubenči byla zábava povolena jen každou druhou neděli. Nakonec se provozovatelem stal druhý syn majitele František Kratochvíl, který hospodu později i zdědil a vlastnil ji do roku 1867.