Základem původního názvu obce bylo pravděpodobně staročeské pojmenování knížecího ovčince, který se nacházel na západní straně Královské obory. Ovnec, tedy beránek (zdrobnělina k oven = beran), bylo tehdy asi označení tzv. beraního dvora. Proti tomuto výkladu jsou však uváděny tři argumenty: dosud se neobjevily žádné historické prameny, které by potvrdily existenci ovčína. Nezdá se také pravděpodobné, že by byl ovčín na obou březích řeky (Přední Ovenec - Zadní Ovenec). A v době slovanské kolonizace bylo zvykem pojmenovávat dvorec podle majitele a pravdě tak může být blízko to, že jméno majitele bylo "Beránek".
V knize Františka Vacka "Královská obora, Bubenč a VII. část města Prahy", vydané v roce 1889, se název vykládá takto: Ovnec - ze slova "ovinu", a tedy místo ovinuté neboli kotlina lesem obklopená.
Původní podoba jména byla buď Ovnec (1197 - in Ouence) nebo Ovneč (1219 - de Ouensche). Záhy však bylo obměňováno na Ovenec nebo Oveneč (1284 - Ovenecz), a to analogií podle nepřímých pádů (Ovnec, 2. pád z Ovence). Různé podoby s koncovým -ec najdeme doloženy až do 19. století (1445 - pod Ovencem, 1452 - v předním Ovenci, 1854 - Ovenec přední). Od počátku 15. století se objevují v lidovém úzu před počáteční samohláskou O- protetické hlásky, zprvu V- (kolem 1400 - Wowenecz), ojediněle i H- (1415 - na Hovnec - takto posměšně mluvili Pražané o kostele svatého Gotharda, kam chodili konat bohoslužby kněží poslušní arcibiskupa). Později v mluvě pražských Němců dvojí V různě disimilovalo, od 16. století, patrně i pod vlivem sousedních Buben, nacházíme Wobentz, Bowentsch, Pobentsch, Bubentsch. Z posledního z těchto tvarů vznikl v českém lidovém úzu tvar Bubeneč, respektive Bubenč podle německé výslovnosti (1665 - Bubenecz), zpočátku jako dubleta k dosavadnímu jménu Přední Ovenec. Oba názvy, Přední Ovenec a Buben(e)č, byly používány souběžně přibližně od 17. do 18. století. Úřední změna názvu z Předního Ovence na Buben(e)č proběhla na základě zemského zákona c. k. místodržitelství 9. května 1880. Bubeneč postupně převládl nad tvarem Bubenč, který byl užíván stále méně, i když se s ním můžeme setkat ještě krátce před 1. světovou válkou na vlakových jízdenkách a poštovních razítkách. Přibližně od roku 1916 se pak Bubeneč používá jako název výhradní.
Pro pojmenování území v oblasti dnešního Sibiřského náměstí se objevuje název Střední Ovenec. Jako Zadní Ovenec (zadní = vzdálenější od Pražského hradu) bylo dříve pojmenováno území dnešní Troje na protějším pravém břehu Vltavy, kde se nacházely vinice a rybářská osada. Skupině chalup v dnešních Holešovičkách se někdy říkalo také Horní Bubeneč (Höher Bubencz).
Jméno Bubeneč je mužského rodu (vzor stroj), přesto například Pravidla českého pravopisu vydaná roku 1984 připouštějí i rod ženský.
V knize Františka Vacka "Královská obora, Bubenč a VII. část města Prahy", vydané v roce 1889, se název vykládá takto: Ovnec - ze slova "ovinu", a tedy místo ovinuté neboli kotlina lesem obklopená.
Původní podoba jména byla buď Ovnec (1197 - in Ouence) nebo Ovneč (1219 - de Ouensche). Záhy však bylo obměňováno na Ovenec nebo Oveneč (1284 - Ovenecz), a to analogií podle nepřímých pádů (Ovnec, 2. pád z Ovence). Různé podoby s koncovým -ec najdeme doloženy až do 19. století (1445 - pod Ovencem, 1452 - v předním Ovenci, 1854 - Ovenec přední). Od počátku 15. století se objevují v lidovém úzu před počáteční samohláskou O- protetické hlásky, zprvu V- (kolem 1400 - Wowenecz), ojediněle i H- (1415 - na Hovnec - takto posměšně mluvili Pražané o kostele svatého Gotharda, kam chodili konat bohoslužby kněží poslušní arcibiskupa). Později v mluvě pražských Němců dvojí V různě disimilovalo, od 16. století, patrně i pod vlivem sousedních Buben, nacházíme Wobentz, Bowentsch, Pobentsch, Bubentsch. Z posledního z těchto tvarů vznikl v českém lidovém úzu tvar Bubeneč, respektive Bubenč podle německé výslovnosti (1665 - Bubenecz), zpočátku jako dubleta k dosavadnímu jménu Přední Ovenec. Oba názvy, Přední Ovenec a Buben(e)č, byly používány souběžně přibližně od 17. do 18. století. Úřední změna názvu z Předního Ovence na Buben(e)č proběhla na základě zemského zákona c. k. místodržitelství 9. května 1880. Bubeneč postupně převládl nad tvarem Bubenč, který byl užíván stále méně, i když se s ním můžeme setkat ještě krátce před 1. světovou válkou na vlakových jízdenkách a poštovních razítkách. Přibližně od roku 1916 se pak Bubeneč používá jako název výhradní.
Pro pojmenování území v oblasti dnešního Sibiřského náměstí se objevuje název Střední Ovenec. Jako Zadní Ovenec (zadní = vzdálenější od Pražského hradu) bylo dříve pojmenováno území dnešní Troje na protějším pravém břehu Vltavy, kde se nacházely vinice a rybářská osada. Skupině chalup v dnešních Holešovičkách se někdy říkalo také Horní Bubeneč (Höher Bubencz).
Jméno Bubeneč je mužského rodu (vzor stroj), přesto například Pravidla českého pravopisu vydaná roku 1984 připouštějí i rod ženský.
www.bubenec.eu | historie | název | znak | katastrální území | veřejná prostranství | bubenečská čísla | mapy | fotografie
Bubeneč
| • | název - od Ovence k Bubenči |
| • | městský znak |
| • | prapor |
| • | Bubeneč - Ottův slovník naučný (1891) |
| • | Bubeneč - Ottův slovník naučný (1937) |
| • | Bubeneč mimo Prahu |
Od Ovence k Bubenči