Vaše putování po Bubenči, ale i ostatních čtvrtích, jistě usnadní několik informací o tom, jakým způsobem jsou v Praze číslovány domy a označovány ulice.
Pražské domy lidé dlouhou dobu rozlišovali jen podle jména majitele nebo podle nápadné polohy. Ve 14. století se začala na domech objevovat domovní znamení, která odpovídala názvům domů. Dvorním dekretem Marie Terezie z 1. října 1770 byly pražské domy očíslovány a obdržely podle někdejších historických měst a pak čtvrtí popisná čísla. Toto číslování bylo v roce 1805 zrevidováno a domy dostaly nová čísla, ve většině případů platná dodnes. Popisná čísla splnila evidenční účel, ale orientaci neusnadnila. Proto bylo v roce 1868 rozhodnuto, že domy dostanou další čísla, tzv. orientační, platná pro každou ulici zvlášť.
Na území Prahy se tedy setkáme s dvěma druhy označování domů, a to čísly domovními (barva červená resp. zelená) v jednotlivých katastrálních územích a čísly orientačními (barva modrá) v ulicích, náměstích a jiných veřejných prostranstvích.
Společně s příslušným názvem ulice nebo náměstí tvoří čísla domovní a orientační uliční adresu. Každý dům má jedno číslo domovní a jedno nebo více čísel orientačních, a to do každé ulice nebo náměstí, do které je orientována vnější zeď domu. Budovy mají tedy přidělené orientační číslo i do ulice, ze které neexistuje do domu žádný vchod.
Evidenci a agendu spojenou s přidělováním čísel vede Magistrát hlavního města Prahy, odbor občanskosprávních agend. Ten na základě žádosti vlastníka po kolaudaci budovy čísla přiděluje. Vlastník budovy je povinen na svůj náklad označit budovu přiděleným číslem popisným.
Do 1. července 1999 platil Řád pro jednotné označování veřejných prostranství a číslování budov na území hlavního města Prahy (č. 1/1960 Sb. ÚNV), vydaný v roce 1960. O umístění tabulek s čísly stanovoval, že se připevní u každého hlavního vchodu. Označování budov popisnými čísly se podle tohoto řádu provádělo plechovými červeně smaltovanými tabulkami s bílou obrubou, širokými 32 cm a vysokými 25 cm. Vlastní popisné číslo se vyznačovalo bílými arabskými číslicemi vysokými 9 cm. Pod ně se uváděl název katastrálního území a městský obvod (např. Bubeneč - Praha 6).
Označování domu orientačními čísly se provádělo plechovými modře smaltovanými tabulkami s bílou obrubou a bílými arabskými číslicemi vysokými 9 cm. Tabulky byly 25 cm dlouhé a 20 cm vysoké. Přestože byl tento řád zrušen, tak je výše uvedené označování budov nadále doporučováno.
Jediná současná platná právní úprava k této problematice je zákon o hlavním městě Praze a vyhláška MV č. 326/2000 Sb.
Pražské domy lidé dlouhou dobu rozlišovali jen podle jména majitele nebo podle nápadné polohy. Ve 14. století se začala na domech objevovat domovní znamení, která odpovídala názvům domů. Dvorním dekretem Marie Terezie z 1. října 1770 byly pražské domy očíslovány a obdržely podle někdejších historických měst a pak čtvrtí popisná čísla. Toto číslování bylo v roce 1805 zrevidováno a domy dostaly nová čísla, ve většině případů platná dodnes. Popisná čísla splnila evidenční účel, ale orientaci neusnadnila. Proto bylo v roce 1868 rozhodnuto, že domy dostanou další čísla, tzv. orientační, platná pro každou ulici zvlášť.
Na území Prahy se tedy setkáme s dvěma druhy označování domů, a to čísly domovními (barva červená resp. zelená) v jednotlivých katastrálních územích a čísly orientačními (barva modrá) v ulicích, náměstích a jiných veřejných prostranstvích.
Společně s příslušným názvem ulice nebo náměstí tvoří čísla domovní a orientační uliční adresu. Každý dům má jedno číslo domovní a jedno nebo více čísel orientačních, a to do každé ulice nebo náměstí, do které je orientována vnější zeď domu. Budovy mají tedy přidělené orientační číslo i do ulice, ze které neexistuje do domu žádný vchod.
Evidenci a agendu spojenou s přidělováním čísel vede Magistrát hlavního města Prahy, odbor občanskosprávních agend. Ten na základě žádosti vlastníka po kolaudaci budovy čísla přiděluje. Vlastník budovy je povinen na svůj náklad označit budovu přiděleným číslem popisným.
Do 1. července 1999 platil Řád pro jednotné označování veřejných prostranství a číslování budov na území hlavního města Prahy (č. 1/1960 Sb. ÚNV), vydaný v roce 1960. O umístění tabulek s čísly stanovoval, že se připevní u každého hlavního vchodu. Označování budov popisnými čísly se podle tohoto řádu provádělo plechovými červeně smaltovanými tabulkami s bílou obrubou, širokými 32 cm a vysokými 25 cm. Vlastní popisné číslo se vyznačovalo bílými arabskými číslicemi vysokými 9 cm. Pod ně se uváděl název katastrálního území a městský obvod (např. Bubeneč - Praha 6).
Označování domu orientačními čísly se provádělo plechovými modře smaltovanými tabulkami s bílou obrubou a bílými arabskými číslicemi vysokými 9 cm. Tabulky byly 25 cm dlouhé a 20 cm vysoké. Přestože byl tento řád zrušen, tak je výše uvedené označování budov nadále doporučováno.
Jediná současná platná právní úprava k této problematice je zákon o hlavním městě Praze a vyhláška MV č. 326/2000 Sb.
www.bubenec.eu | historie | název | znak | katastrální území | veřejná prostranství | bubenečská čísla | mapy | fotografie
Číslování budov a označování ulic
| • | číslování budov |
| • | domovní čísla - popisná a evidenční |
| • | orientační čísla |
| • | označování ulic |
| • | zákon o hlavním městě Praze |
| • | vyhláška MV č. 326/2000 Sb. |
Číslování budov